Některé cesty vedou přímo. Některé se klikatí. Během té naši jsme potkali spoustu inspirativních lidí a příběhů. A o tom vám dnes chceme vyprávět. Udělejte si hezkou chvíli nejlépe s šálkem naší Brazilky a přejeme vám příjemné čtení.

Co nás ovlivnilo a jak to začalo?

Lidi kolem nás se zmiňovali, jak přispívají na dobrou věc, posílají peníze na transparentní účty, sbírky, nadace. I my jsme to občas udělali. Bylo to dost spontánní, příležitostné ani jsme si vlastně neuvědomovali, jaký to má smysl. A dalo by se jednoduše říct, že v tom hrál roli, pocit solidarity (když ostatní, tak i my, proč ne apod.). Nikdy jsme však při tom neuvažovali, zda to je efektivní a jak moc velký vliv to může mít.

V průběhu života potkáte mnoho lidí, s každým probíráte něco jiného a na základě neustálých diskusí, otázek a odpovědí si formujete pohled na věc, poznáváte ty druhé i sami sebe, budujete vztahy a ty se dále nějak vyvíjejí. 

Pokud tomu necháte volný průběh, mohou vzniknout zajímavé nápady, myšlenky. A ty mnohdy vedou k příležitostem. 

Od kamaráda Luboše jsme se dozvídali, z jeho vyprávění a společných diskusí o životě v Ugandě, jaké tam (ne)mají lidé podmínky se vzdělávat, (ne)dostávat zdravotní péči, (ne)možnost najít si práci a (ne)vydělat si na základní živobytí, a také jak jsou tam místní lidé šťastní (svým způsobem).

Luboš čerpal z jeho pobytu v Ugandě, kde vycestoval jako dobrovolník v papežských misích. Od té doby, co se vrátil, navázal přátelství s Johnem a rozhodl se finančně přispívat Johnovi a jeho nejbližším (rodině) žijícím v malé horské vesnici Kiyebe v Ugandě. Jednalo se o něco fakt pravidelného (příspěvky na vzdělání, pomoc při založení včelstev na produkci medu, vybudovaní retenční nádrže na zachycení dešťové vody a další potřebné).

Postupně si tento počin našel i naše sympatie. U nás však panovalo přesvědčení o tom, že by dávalo větší smysl, pokud bude pomoc dlouhodobě udržitelná. Zrodila se tedy v hlavě myšlenka, jak pomáhat lidem v Ugandě jinak.

Při prvním našem osobním setkání (cestě autem zpět ze Slovenska do Česka) s Johnem, vznikla diskuse na téma pomoci lidem v Ugandě a Martin přišel s myšlenkou vybudovat společný model, který může v budoucnu generovat nejen finanční příjem, ale i další benefity pro místní komunitu lidí ve vesnici Kiyebe. No a když se John zmínil o největší vývozní komoditě Ugandy, kávě, bylo skoro jasno.

Tímto krokem jsme začali psát zajímavý příběh s nejasným koncem, ostatně každý příběh nemá jasný konec. “život je plný překvapení”. 

Jednalo se v tu chvíli o velké nadšení pro projekt takových rozměrů, který je podle nás i v současnosti, svým způsobem „jedinečný“. Na druhou stranu jsme si uvědomovali, že jdeme do určitého rizika a tak nějak netušíme, na co můžeme cestou narazit. A hlavně nejsme žádní kávoví experti a celkem o tom víme „prd“. 😊

Tohle je pro začátek vše. Ale pokud vás zajímá kam nás zavedla cesta dále, brzy pro vás napíšeme pokračování našeho příběhu.